MISSIO: Psaní velmi osobních textů nám dává pocit bezpečí

MISSIO, americké duo, které na letošním Rock for People HOPE vystoupilo na pozici jednoho ze sobotních headlinerů. Od poslední návstěvy Rock for People byl znát velký progres. Fanoušci před stage na jejich koncert čekali desítky minut a během koncertu s nimi nikdy nepřestali zpívat. Scházíme se s Matthewem a Davidem po koncertě v backstage, sedíme na plážových lehátkách a mezitím, co z nich ještě stéká pokoncertní pot, nám vypráví o své hudební cestě. Čas s nimi utíká opravdu rychle a spíš máme pocit, že sedíme s kamarády na pivu než s někým, kdo právě headlineroval sedmitisícový festival. Mimo rozhovor si ještě vyměňujeme pár tipů na dobré kapely.

Tohle je váš druhý koncert na Rock for People. Jak jste si ho užili?

David: Bylo to úžasné. Byl to jeden z nejlepších koncertů, které jsme kdy odehráli. 

Matthew: Naprosto souhlasím!

Na vašem instagramu jsme viděly, že letíte do Evropy z Ameriky jen kvůli tomuto koncertu. Fakt jste letěli tak daleko jen kvůli koncertu na Rock for People HOPE?

David: Původně ano. Ale nakonec jsme dostali last minute nabídku na festival v Polsku. Takže jsme odehráli koncert tam a včera v noci jsme přijeli autem sem. Teď ještě budeme pár dní v Praze jen tak. 

Máte v Praze nějaké plány?

David: Ani ne. Chceme si ji hlavně užít. Jsme rádi, že jsme se sem z Ameriky vůbec dostali. To byla ta hlavní mise a dál jsme se zatím s plány nedostali.

Jak to vůbec vypadá teď v USA s koronavirem a s opatřeními?

David: Je to šílené. Média jsou šílená. Teď je to vážně celé šílené.

Matthew: Abych byl upřímný, tak se tady cítím daleko bezpečněji. Bydlíme v Austinu, Texas, a nemocnice tam jsou skoro na limitu kapacity. 

David: Jsou to myslím největší čísla v Americe od začátku pandemie. Ani vlastně nevím, co to přesně znamená.

To asi znamená, že je to docela špatný…

David: Špatný to určitě je, ale zároveň nikdo nechce další lockdown. Je to fakt zvláštní situace. 

Na začátku minulého roku jste vyjeli na turné. Několik koncertů bylo zrušeno těsně před jejich začátkem. Jak jste se cítili? 

Matthew: Bylo to děsivý. Tohle všechno se stalo předtím, než byl covid vůbec brán vážně. Přejížděli jsme ve tři ráno přes česko-německé hranice a náš manažer nás vzbudil s tím, že musíme vylézt a že nám změří teplotu. Vůbec jsme tomu nerozuměli a nechápali jsme, proč by to po nás někdo chtěl. V polospánku jsme vystoupili a naproti nám stál kluk v tom děsivém bílém obleku a držel teploměr, který vypadal jako zbraň. Byli jsme ještě trošku zkouření z předešlé noci a mysleli jsme, že se nám to zdá. Bylo to dost šílený a zároveň ale nikdo nechtěl zklamat své fanoušky tím, že zruší svůj koncert. 

Vaše hudba je hodně specifická. Lze v ní najít stopy hip-hopu, elektroniky i punk rocku. Jak jste se rozhodli, že tohle bude ta konkrétní hudební cesta, kterou se vydáte?

David: Řekl bych, že je to taková polévka ze všech našich hudebních vlivů, které jsme poslouchali a posloucháme. Úplně původně jsme měli hodně rádi elektroniku, takže jsme chtěli dělat hlavně to. Zároveň jsme ale oba vyrůstali na mnoha hodně rozlišných žánrech. Od heavy přes punk až po klasiku. Snažili jsme se do naší hudby zakomponovat všechny tyhle vlivy a pořád jsme experimentovali. Když jsme konečně přišli na to, co funguje, jen jsme v tom už pokračovali. 

Matthew: Vždycky jsme se snažili být hlavně autentičtí. Což zní jako klišé, ale fakt to tak cítíme. Když jsme začínali dělat první písničky, říkali jsme si “Jak to můžeme udělat co nejdivnější, ale zároveň poslouchatelný?” Takže jsme blbli s různými tóny, synthy, beaty a tak dál. Cítili jsme se, jako když žijeme mimo svět a snažili jsme se přemýšlet outside of the box. 

Vaše texty jsou často hodně osobní. Řekli jste si někdy “Tohle už je moc, to nemůžeme vydat”?

Matthew: Ne, tenhle pocit on nemá nikdy. (smích) Lidi většinou tenhle filtr mají. On ale ne. 

David: Za poslední rok jsem se toho dost naučil. Mimo jiné i to, že je daleko lepší lidem o sobě říct všechno hned. Buď mě budou mít rádi, nebo nebudou. 

To je docela chytrý...

David: Je, ale dost často mě to dostává do problémů. (smích) Dává mi to ale pocit klidu, což je vlastně divný, protože do světa vypouštím opravdu osobní informace. 

V roce 2017 jste vydali debutové album. Změnil se nějak váš styl psaní hudby od té doby?

David: Změnil. Nejdříve jsme vydávali hudbu strašně narychlo. Napsali jsme něco, rychle to zprodukovali, vydali, jeli na turné. To samé s druhou deskou. Snažili jsme se vymyslet, jak psát pořád hudbu, která nás v tomhle tempu udrží. Vydávali jsme pod labelem, takže jsme automaticky měli hodně názorů a rad, se kterými jsme pracovali. Pak jsme ale napsali další desku. Vyjeli jsme na turné už po světě, headlinerovali pár festivalů, setkávali se s fanoušky, viděli jsme je zpívat naše texty, poslouchali jejich příběhy… Nabrali jsme potřebné sebevědomí. Dřív jsme se snažili dělat hudbu, která bude dávat smysl ostatním. Teď to vnímáme tak, že máme nějaký dar a snažíme se ho jen rozvíjet. Dává nám to volnost. Těším se, až se zas vrátíme zpátky a začneme psát. 

Moje poslední otázka je, co momentálně posloucháte? 

(oba velmi dlouho přemýšlí)

David: Upřímně jsem si teď oblíbil De Staat. Když jsme potvrdili účast na Rock for People, procházel jsem si line up, viděl jsem klip k Witch Doctor a přišlo mi to hrozně dobrý. 

Matthew: My máme často různé hudební fáze společně. Teď posloucháme Idles. Jako kytarista jsem prakticky přestal poslouchat kytarovou hudbu, protože se mi pak zdálo, že už všechno někdo někdy udělal. A pak mi někdo ukázal album od Idles a dlouho jsem z něčeho nebyl tak nadšený. 

David: Abych byl upřímný, tak jsem poslední dobou moc ani hudbu vlastně neposlouchal. Mám pocit, že toho teď vyšlo tolik, že mám úplně přehlcený mozek. Mám dost rád klasiku nebo podcasty. 

Moc děkujeme za váš čas a těšíme se na novou hudbu!

Matthew a David: My děkujeme!