Zrní: Naši fanoušci jsou srdcaři, žijí s námi náš příběh

Zrní patří mezi ty české kapely, které nikdy nebudou nudit a vždy vás překvapí. Letos jeli turné po tuzemských městech a rok zakončili vyprodaným koncertem v Lucerna Music Baru. A my jsme pro vás vyzpovídali zpěváka Honzu Ungera.

V události na tento koncert, mimo jiné, zmiňujete, že Lucerna Music Bar je vaše oblíbené místo na hraní, proč je tomu tak?

Asi hlavně kvůli tomu, že velikostně je to takovej ideální pražskej klub pro nás v tuhle chvíli, protože vždycky na nás přijde tak kolem 1000 lidí a tady taková kapacita je. Dnes je vyprodáno, tak to je pro nás ideální. Vytvoří se potom taková silná atmosféra.

Před rokem jste vystupovali v Lucerna Music Baru naposledy a prý tu lítaly i vlaštovky. Byl to křest EP Spící. Proč zrovna vlaštovky? Čí to byla iniciativa?

To byl nápad fanoušků, který byl pro nás jako překvapení. My jsme to nečekali. Ono už se to dělo ve Foru Karlín, kde jsme měli velký koncert. Tam jsme to měli vymyšlené my – spustily se z balkonů všude vlaštovky a tady nám to lidi vrátili. Udělali nám stejné překvapení jako my předtím jim.

Teď se zeptáme na klišé otázku, ale u vás je to docela hodně na místě… kde hledáte inspiraci na texty?

Inspiraci bereme úplně ze všeho, prostě z našeho života. Myslím, že zpíváme hodně o sobě. Už spolu hrajeme strašně dlouho a už od začátku jdeme takovou svou vlastní cestou. Takže jsme vlastně takoví amatéři, kteří se postupně učí prokopat se někam dál. Ale myslím, že jsme to hlavně my a inspirací jsou naše vlastní životy.

Zajímavé jsou také vaše kombinace elektronické hudby s klasickými hudebními nástroji jako jsou třeba housle. Jak jste k tomu došli?

Co se týče elektroniky, když jsme začínali vkládat do naší hudby uplně první elektronické prvky, bylo to někdy v roce 2005. V tý době měla elektronika za sebou asi 40 let od nástupu a náš první elektronickej nástroj byla mp3 a tu jsme si prostě pouštěli. My vždycky všechno jedeme prostě od nuly. Nejsme ničím vzděláni a tak postupně prokopáváme ty cesty.

V roce 2017 jste vydali desku Jiskřící, která se nahrávala ve Španělsku. Proč jste se rozhodli ji nahrávat právě tam? Mělo to na desku nějaký vliv? 

Na desku to mělo vliv velký. Vznikla tam strašně hezká atmosféra. Hlavně proto, že jsme celá parta, včetně producentů, odjeli pryč odtud. Pryč od svých povinností, od svých přirozených vazeb. Uplně jsme se odtrhli a bydleli jsme spolu v malým pokoji na hotelu, hodně nás to stmelilo a do té desky se pak vtiskla celá tahle atmosféra. To byl ten hlavní důvod proč jsme tam jeli. Nebylo to Španělsko jako takové. Nakonec to byla vlastně náhoda, že jsme našli nějaké studio v Madridu a připadalo nám, že by to bylo hezké, jet nahrávat do Španělska, ale žádné technické důvody to nemělo. Prostě jsme se chtěli někam vypravit.

S vydáním desky se hodně pojí i vizuály. Ty zrovna máte hodně originální a v Česku docela nevídané. Jak u vás probíhá proces návrhu grafiky na alba, merch a grafiky celkově? Máte nějakého stálého grafika?

Máme už několik alb od našeho grafika Aleše Fulína. Aleš je náš kamarád a myslím, že k umění přistupuje dost podobně jako my. Je to hodně velkej srdcař, pracant a hodně mu záleží na tom, aby to vyšlo tak, jak si to vysní. Nás to s ním strašně baví. Všechny ty poslední desky, co dělal, vyhrály nějaké ocenění a to české i světové za hudební design. Dělá to dobře, nám se to moc líbí.

Před pár lety u vás proběhla zásadní změna ve vašem partnerském životě. Mělo to nějaký vliv na běžný chod kapely?

Nejspíš jsem byl asi tak rok a půl docela nepříjemnej a uzavřenej člověk pro kluky, ale to nemůžu soudit. Já jsem se snažil, aby to mělo co nejmenší dopad na kapelu a zároveň pro mě kapela byla takovým záchytným bodem. Když jsem byl opravdu rozhozenej, tak mi to pomáhalo, ale nejspíš to se mnou v tu dobu nebylo snadné.

A co s příchodem potomka?

Myslím, že tohle má na kapelu jen pozitivní vliv. Kromě houslisty máme už všichni děti a hodně nás to změnilo. Hlavně v tom, že si uvědomujeme, co je podstatné a že se nemá cenu hádat kvůli blbostem. Myslím, že přestáváme řešit blbosti. 

Vaše manželka, Bára, působí v kapele DVA. Inspirujete se hudebně od ní a naopak?

Inspirujeme se jako lidi. Je to velmi inspirativní spojení a soužití. Bára hlavně kreslí a je výtvarnice, takže mě to inspiruje spíš z této stránky. Hudbu musela teď zastavit na chvíli kvůli mně, protože kdybychom jeli oba najednou někam na koncert, tak děti zůstanou samy doma, což dvouletý ještě nezvládnou. Za nějakou dobu máme ale naplánovanou pauzu s kapelou a to zase Bára vyplní svým hraním. Vlastně se takhle vystřídáme.

Na scéně působíte 18 let, vnímáte nějakým způsobem změnu chování návštěvníků koncertů a jejich atmosféru?

My postupně budujeme svou fanouškovskou základnu a rok od roku máme fanoušků víc a víc. Vypozorovali jsme, že naši fanoušci jsou takoví srdcaři, kteří s náma žijou ten náš příběh. Nejde vlastně jen o hudbu. Oni nám fandí, abychom rostli dál a různě přicházeli na nové věci.

A vnímáte nějaké změny na české hudební scéně za dobu, co na ní působíte?

Scéna jako taková se hodně vyvíjí a podle mě k lepšímu. Když jsme začínali, byl jsem k té scéně trochu kritický. Měl jsem pocit, že většina kapel pouze napodobuje něco ze západu a dnes už je dost dobrých autentických kapel, které mají nějaké své vlastní vnitřní pnutí. Mám radost, že se tohle změnilo a dnes je ta scéna daleko suverénější a svébytnější.

Za dva roky to budou dvě dekády existence Zrní. Plánujete už teď nějakou oslavu? Koncert?

Ne, tohle ještě neplánujeme, ale určitě se to nějak přirozeně vykrystalizuje..

A na závěr ješte klasicky – vaše nejbližší plány, vize, sny?

My jsme teď dotočili desku. Chybí už nahrát jen pár zpěvů. Desku chceme v březnu vydat, takže naše plány jsou, aby to byla skvělá deska a abychom s ní příští rok odjeli dobrou šňůru koncertů. Potom chceme hrát ještě rok a pak si plánujeme dát pauzu. Řekli jsme si, že je potřeba taky zažít něco jiného.

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí na koncertě!

Moc díky!

Na fotky z koncertu v Lucerně se můžete podívat níže: