“I am human… nothing more than human” takto zní část textu Sevdy Alizadeh, nizozemské umělkyně, známé jako Sevdaliza. Z její hudební tvorby, videoklipů nebo koncertů můžeme ale občas mít úplně opačný pocit. Tato umělkyně občas působí opravdu nadpozemsky a ve své hudbě mluví o těch nejsilnějších vzpomínkách.
Sevdaliza se narodila v Íránu a za 33 let života toho vyzkoušela víc – byla profesionální basketbalovou hráčkou, sama se naučila zpívat a také je hudební producentkou a režisérkou.. Žánr, který tvoří, je velmi specifický – orientálně laděná instrumentace, prvky trip hopu a elektroniky.
Ve 5 letech musela se svou rodinou emigrovat z jejího rodného Teheránu do Nizozemska. Kromě toho, že byla imigrantkou, byla také trochu zvláštní dítě. Příliš se nezajímala o to co si o ní lidé myslí, ale zároveň si připadala velmi osamělá. V 7 letech našla lék na svou izolaci – začala poslouchat víc hudbu a jejím hrdinou se stal americký rapper The Notorious B.I.G.V 15 letech se odstěhovala a začala objevovat další věci. Zlomové pro ni bylo objevení alba Velvet Rope od Janet Jackson. Sama si zaplatila a udělala magisterský titul, také začala hrát basketbal a naučila se plynule mluvit pěti jazyky. Nechtěla už dál život jen tak přežívat, tak jak jí to bylo předurčeno.
Později začala Sevdaliza tvořit svou vlastní hudbu. Sama řiká, že domov našla až v hudbě a ve svém studiu. V roce 2015 vydala 2 alba – The Suspended Kid a Children of Silk. Skladby byly o individualitě a lásce. O dva roky později vydala pod vlastním labelem Twisted Elegance debutové album ISON a provázelo ho hned několik vizuálně dokonalých klipů. Další EP The Calling přichází rok poté, v roce 2018.
Zatím poslední album vyšlo 28. srpna tohoto roku. Je hlavně o emocích umělkyně za poslední dekádu a objevování sama sebe. Název SHABRANG je odvozen z perské mytologie – jmenoval se tak kůň hrdiny jménem Siyâvash, který měl projít velkým planoucím ohněm ve zkoušce spravedlnosti a to právě na jeho hřbetě. Umělkyně na albu opět míchá různé styly a žánry. Najdeme na něm například strhující a temnou skladbu Joanna, kterou následuje úplně odlišná a přesto do celku zapadající Wallflower. Taneční prvky můžeme slyšet v písni Eden.
Sevdaliza uvádí, že její hudbu hodně ovlivňuje časté cestování. Zároveň je její tvorba velká autobiografie a při skládání vzpomíná na minulost nebo si představuje jaká bude budoucnost. Pojí se k ní také promyšlené a silné vizuály, které mají často hlubší symboliku. Jako třeba samotný cover alba – portrét umělkyně s modřinou pod okem znázorňuje těžkosti, které musela překonatn něž se stala Sevdalizou a jak tvrdě musela pracovat pro její život i tvorbu. K pár songům z alba vyšl i videoklipy. Sevdalizy velká vášeň je také tvorba filmů, proto si klip ke skladbě Habibi režívala sama.
Za zmíňku stojí určitě i její živé vystupování. Koncerty jsou dechberoucím zážitkem a to nejen díky mystické atmosféře, která ze zpěvačky sálá, ale i chreografii a tanečkům. Samozřejmě ani v tomto případě se nezapomíná na audiovizuální stránku. Sevdaliza vystoupila v České republice už dvakrát a příští rok má naplánovaný další koncert v Lucerna Music Baru. V tom vystupovala i při své poslední návštěvě. Koncert by se měl uskutečnit 23. 4. 2020 a vstupenky jsou právě teď k dostáních na stránkách goout.